kočka je hravý tvor
Kočka, jedna z nejkrásnějších šelem, se do současné podoby utvářela po celé věky. První kočky se ve společnosti člověka objevily před 4 000 léty. A od té doby nás doprovází jako kočka domácí . Na rozdíl od psovitých šelem, žijících ve smečkách, zvolila si kočka cestu individualisty, spoléhajícího jen na sebe. Ale i přes tuto svoji přísně střeženou individualitu je schopná s člověkem navázat skutečné přátelství. Většina takových kamaradských vztahů mezi člověkem a kočkou potom trvá do konce jejího života. Po létech soužití s touto miniaturní šelmou většina lidí dojde k názoru, že kočka dokáže být věrná, vděčná a kamarádská. Nicméně obecně vztah lidí ke kočkám bývá většinou vyhraněný - buď kladný, nebo záporný.
Má-li soužití člověka s kočkou být úspěšné a oboustranně prospěšné, musíme se naučit si s ní navzájem co nejlépe rozumět. Kočka má v povaze nejen ochotu se nám lidem přizpůsobovat, ale i schopnost a chuť se o nás velice soustředěně zajímat. Přes tuto ochotu sblížit se s člověkem však stále zůstává hrdá a rezervovaná. Tato vlastnost z ní činí tvora, který nikdy nebude dělat to, co dělat nechce. Proto je potřeba její výchovu zaměřit spíše na jemné přesvědčování, tak aby změnila své přirozené zvyky, než na snahu ji donutit chovat se tak , jak chceme my lidé. Z toho jednoznačně vyplývá, že právě hravé chování a výchova hrou mají neocenitelnou úlohu při výchově kočky. Hra je pro kočku jedna z nejdůležitějších součástí její aktivity. Kočičí hravost souvisí s její potřebou trénovat kondici, postřeh, lovecké metody a rychlý útěk. Kočka tímto způsobem chování také vyplňuje chvilky pohody a chvíle, kdy se cítí naprosto v bezpečí. Hlavním cílem hry je tedy získat dokonalou tělesnou kondici a koordinaci pohybů potřebných při budoucích životně důležitých činnostech - lovu, ochraně před nepřítelem, útocích a i při rozmnožování. Jinými slovy se dá říci, že hra je sportovní průpravou mláďat-koťat pro život. Právě učení hrát si má ve vývoji kotěte nezastupitelné místo. Při hře se učí kotě dovednosti, bez kterých se neobejde v dospělosti. Ve vztahu s člověkem je potom hra nejjednodušší způsob navázání užšího kontaktu s kočkou a získání si její náklonosti. Je tedy velice důležité, pokud si domů přineseme kotě, si s ním již od malička hrát. Ve věku 6 měsíců totiž, jak kočka dospívá, ztrácí přirozenou hravost a začíná si šetřit energii na důležitější činnosti, jako je například lov. Od této doby bude spíše nutné kočku ke hře nalákat, než že si začne hrát sama. U koček, žijících v našich domástnostech, bývá mnohdy hra také jedinou činností, kde mohou vybít svoji energii. Jak bylo již uvedeno je potřeba, abychom si s kotětem hráli, jelikož i pro něj se hry stanou přitažlivější, když se jich budeme zúčastňovat my a budeme tak budovat vztah porozumění mezi námi a naší kočkou . Hravost kočky také vypovídá o tom, že je chována v dobrých podmínkách, že je zdravá, sytá a spokojená. Většinou ztratí-li kočka zájem o hru, může to signalizovat, že ji něco chybí, nebo že s ní po zdravotní stránce není něco v pořádku. Je to tedy pro majitele znamením, že by se měl zamyslet nad tím, zda-li jeho kočičímu příteli něco nechybí, nebo není-li nemocná. Všem majitelům koček lze doporučit, aby si s nimi hrály od útlého věku kotěte a po celou dobu jejich života. Můžeme doporučit denní délku hry asi deset až patnáct minut. Vzniká tak úzký kamarádský vztah mezi námi a kočkou. Tím, že kočka je zvíře individualistické, je potřeba poznat, kdy je ten pravý okamžik na hru. Okamžik kdy nám svou řečí sděluje: “Cítím se dobře pojďme si hrát”. Je tedy nutné, aby člověk znal kočičí řeč. Kočka jako tvor se vyjadřuje “jazykem těla” a různými zvuky. Jazykem těla rozumíme její mimiku a různé postoje. Tak například spokojenou kočku poznáme podle toho, že chodí se zvednutým ocasem, jehož špička směřuje mírně dopředu. Také předení bývá výrazem spokojenosti a uvolněnosti. Někdy ovšem je to signálem, pozor jsem lehce nervózní a musím se odreagovat. Takto dobře naladěnou kočku potom snadno navnadíme na to, aby si s námi hrála. Poněvadž kočka je od přírody přirozený lovec a pronásledovatel, jsou hry v tomto stylu z její strany nejlépe přijímány. Vždyť kdo by neznal obrázek koťat honících se za klubíčkem. K loveckým hrám patří samozřejmě zakusování kořisti a její chytání drápky, musíme tedy dávat pozor, aby nedošlo k našemu zranění. Za tímto účelem jsou k dostání různé hračky pro kočky, nebo si je můžeme celkem snadno vyrobit. Mezi nejčastěji používané hračky patří různé míčky, umělé myšky, hračky na provázku, klubíčko a mnoho dalších. Většinou se stačí rozhlédnout v obchodech s chovatelskými potřebami pro zvířata. Také naše fantazie může vytvořit mnoho pomůcek, s kterými si bude kočka velmi ráda hrát. Například takové ptačí pírko na provázku je ideální kořistí, za kterou se stojí za to vydat. Jedním z nejdůležitějších a nejvyvinutějších smyslů kočky je čich. Je jedním ze smyslů, kterým vnímá své okolí. Proč se o něm zmiňuji v souvislosti s hrami. Poněvadž naplníme-li nějáky polštářek pro kočku kozlíkem lékařským (Valleriana officinalis), bude mít tuto hračku naše kočka jako velice oblíbenou. Hlavně si ji oblíbí kocouři. Kozlík lékařský totiž stejně jako šanta kočičí (Nepeta cattaria) obsahují éterické oleje, blízce příbuzné látkám, které vylučuje v moči říjná samice. Přitažlivost této rostliny se projevuje tím, že se o ni kocouři otírají a rádi se v jejich trsech válejí. Lze tak tedy vytvořit velmi atraktivní hračku pro kocoury. Je vidět, že kočka stejně jako my lidé si velice ráda hraje a je nám tudíž tato její schopnost velice blízká. Je to právě hra, která je ideální činností, pro navazování vztahu mezi kočkou a námi. V neposlední řadě nesmíme zapomínat, jak již bylo zmíněno, je to důkazem toho, že je kočka spokojená a má vše co potřebuje.